Mechanika lásky

22.12.2018

"Láska je logická a mechanická". Je těžké tuto větu přijmout a plně pochopit. Vymyká se tomu co nám bylo o lásce řečeno, především od toho co od ní očekáváme. Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopil. Jak to tedy funguje? Máme v sobě energetické centrum, které je tématem lásky doslova prodchnuté. Je to centrum, ve kterém sídlí naše identita, láska k sobě, láska k životu a směr, ideální směr - trajektorie naším životem. 

Zde začíná první krok k lásce. Když respektujeme a následujeme svou vnitřní autoritu, v souladu se strategií, která je ta naše jedinečná a individuální. Poprvé v životě pocítíme obrovskou úlevu, že je to tak jednoduché. Je to mechanické. Jako bychom otevřeli dveře, které jsme před tím neviděli a vstoupili do nového světa. 

Ten prvni krok bývá nejtěžší. Překonat ten strach a vzít za kliku. Odejít z přeplněné místnosti, do nového světa, kde je mnohem řidčeji. Méně lidí, méně věcí, méně rušno. Za to je tam prostor pro naši cestu životem. Mnohem snáze slyšíme "svůj život" v těle promlouvat k nám a necháme se vést. Po dostatečně dlouhé době (u každého je to různé) se zbavíme zátěže a nanosů toho, co nejsme my a více oceňujeme krásu našeho jedinečného života, své cesty. A pocitíme lásku k sobě. Je to nádherný pocit, kdy už nejsme hladoví po nečem tam venku. 

Už nekrmíme ostatní kolem sebe, zatímco sami strádáme hlady.

Jsme naplnění a zjišťujeme, že není třeba hledat venku. To naplnění je uvnitř, vyvěrá zevnitř, tak je to zařízené od prvniho momentu početí. Vstoupil do nás život a směr a od té chvíle jsme měli vše. Pro mě osobně láska znamená, když se člověk vydá na cestu k sobě samému a najde sebe, krásu svého života. Fantastická zpráva je, že každý kdo se tak rozhodne, nakonec najde. Dříve nebo později se dostane k sobě.
A tam pak pokračuje film, který je naplněný láskou. Milujeme sebe, není to myšlenkový stav, není to závislé na ničem a nikom z venčí. 

Láska je stav vnitřní naplněnosti, soucitu, radosti, spokojenosti a klidu. 

V tuto chvíli zjišťujete, že se kolem vás věci mění, proměňují. Ve vašem životě, jsou jiní lidé, jiné situace a jiné zážitky. Objevilo se v něm mnohem více pravdy a konstruktivity. Najednou je možné cítit lásku k více než jednomu člověku. Sebe už milujete a není to námaha, je to stav býti a vaši lásky je dostatek i pro ostatní. Není to věc, které je omezené množství. Je to stav bytí a je naprosto samozřejmé, že když jdete trajektorii svého života plni lásky k sobě, potkáváte takové lidi, kteří do vašeho života patří a které milujete.
Žádná dramata, žádné pocity ztráty a nedostatku, žádné podmínky ani obavy. Tyto destruktivní pocity nemají s vaší skutečnou láskou nic společného. 

Najednou je ve vašem životě mnohem více hloubky a intimity s různými lidmi, které milujete. Cítíte to nad běžnými věcmi každodenního života. Ať už je to nad společnou večeři s rodinou, nebo při smíchem naplněné chvilce u svářeného vína s kamarádem, při nakupování s příjenou a laskavou prodavačkou, nebo pozorným číšníkem. 

Říkáte si možná: A co "skutečná" intimita tedy sex, jak jsme to my lidé nazvali. Sexuální akt, už není tím, za co ho většina z nás považuje. Promění se ve velice intimní spojení s člověkem, kterého tím pouštíte ještě blíže k sobě. Tam, kde se ostatní již nedostanou, stejnou důvěru vám projevil ten druhý. Chce to opravdu velkou míru citlivosti a lásku k sobě, aby člověk poznal a vycítil, že je to v souladu s jeho láskou ke svému tělu a láskou a respektu k cestě toho druhého. Sexuální intimita souvisí s jiným centrem (sakrální centrum) a měla by probíhat v souladu s vlastní láskou k sobě. Pak si nemůžeme ublížit a neubližíme ani tomu druhému. Bez ohledu na to jak dlouhý vzájemný vztah bude. Nezapomínejme, že každý máme svou vlastní cestu životem a tyto cesty se kříží a zase rozdělují.
Zpět k lásce: je jí dost, jen ji dejme nejdříve sobě a pak... Budou se dít "zázraky", které patří ke každodennímu životu. Nejen teď o Vánocích, ale v každém okamžiku. 

V době Vánoc si ještě intenzivnění vzpomenu na lásku Ježíše, který vnímal celý kontext bytí, života a lásky a ovlivnil tak dějiny. A nemohu zapomenout na Máří Magdalenu, která mu stála po boku plná Lásky k pravdě a životu. Jejich příběhy stály a stojí za to. Stejně jako ty naše, když se vydáme směrek k lásce, k sobě...
Přeji vám krásné sváteční chvíle.

Roman